Ne já, ale Ianto v povídce Prostor mezi elementárními částicemi.
Je zda kapitola první, ve které spatříme Ianta v prostěradle, Marthu po líbánkách a Gwen s potomkem. Bude také vypracována smlouva o 35 stranách (s třístránkovým dodatkem) a naplánována bude velká výprava.

Kapitola 1. - Znovu naživu

Podlehla jsem včera soustředěnému tlaku svého milovaného fanklubu, který jako jedna žena tvrdil, že chtěj Částice. Já jsem tedy oponovala, že to není dopsaný a tak, ale znáte fankluby... Oni si nedaj pokoj a já potřebuju trochu motivace. Navíc mě až příliš láká možnost využít svého zbrusu nového účtu na Archive Of Our Own (což je mimochodem super věc).

Myslím, že víte, co máte dělat, aby ze mě vypadla další kapitola. Takže směle do toho a komentíkujte!

Prostor mezi elementárními částicemi aneb odporně dlouhý název otevřený dopis Owena Harpera M. D. Russellu T. Daviesovi

 arengil konečně publikovala svou budečskou povídku O mrtvých jen dobře. Já teda tiše doufám, že ji dá i do Kroniky budečské, ale prozatím jen na lj a vy si ji utíkejte přečíst! Je v ní přednáška z Alchymie! Sice tomu vůbec nerozumím, ale je úžasná. Doporučuji předsedovi klubu, aby jmenoval Arengil hlavní alchymistkou. Až se naučíte dělat zlato, budete mě živit Navíc s kamenem mudrců máte jistou šanci dočkat se dopsání některých mých povídek (netvrdím, že všech, na to ani věčnost není dost dlouhá).

karoupin mi z Londýna přivezla knihu Writer´s Tale, což jsou v podstatě maily, které si Russell T. Davies vyměňoval s jakýmsi novinářem. Je to ještě lepší než jsme doufali. Už v pátek v noci jsem si ve stavu totálního začtení nechala ujet tři tramvaje. Zatím jsem ještě knihu (a že je to fakt bichle) nezvládla prostudovat podrobně, ale už teď jsem nadšená. „Hardest part of writting is writting.“ Ten chlap rozhodně ví, o čem mluví.

Včerejší Merlin (6. Díl druhá půlka dvojdílu Beauty and Beast).
( Jen maličko spoileroidní )

Drobný dodatek na závěr   - včera jsem viděla film Království nebeské. Jen pro vaši informaci - do Jeruzaléma se dostanete tak, že půjdete tam, co lidé mluví italsky a pak dál do míst, kde mluví ještě úplně jinak. Ale Orlando Bloom je bez blod přelivu relativně snesitelný. Neznáte někdo dobrou knihu o Saladinovi?

Potřebovala bych poradit ve věci naprosto zásadní – co mám dělat se Znamení šneka (já vím, Ave, dopsat), přesněji řečeno, co s jeho staršími kapitolami. Já jsem je totiž tuhle dala přečíst své chytré, vzdělané a intelektuální kamarádce. Ona si to jako přečíst chtěla, ale rovnou mi říkala, že jestli nechci tak mi k tomu nic říkat nebude, ale pokud budu chtít něco slyšet, tak ať si uvědomím, že ji přece znám. Což teda znám. Jestli o někom platí, že je brutálně upřímný, tak je to ona.
Takže jsem věděla do čeho jdu. Náhodou to nebylo tak špatné. Veškeré poznámky byly konstruktivní, pohled člověka s Budčí neseznámeného byl velice přínosný a mám dojem, že se jí dokonce i něco líbilo. Na základě jejích připomínek by se vážně Jezinky daly vylepšit tak o sto procent.
Jenomže. Jenomže. JENOMŽE.   
Znáte velkou otázku, kterou nikdy nesmíte položit autorovi ff?
„A proč vlastně nenapíšeš něco vlastního?“
V tomhle případě to bylo: „A nechceš napsat něco, co by nepřipomínalo kombinaci Sapkowského, Pratchetta a Harryho?“
Kdo by nechtěl, že ano? Jenomže odpověď je složitější. Já bych chtěla. Já bych snad i věděla co. Ale prostě mám dojem, že ještě nepřišel ten správný čas. Nevím, jestli jsem jediná takhle pověrčivá autorka ve vesmíru, ale povídky se prostě musí napsat ve správnou chvíli. Některé nápady mi v hlavě ležely roky, než si našly to správné místo. Fuj, divná metafyzická úvaha.
Každopádně vím, že Znamení šneka není vrcholem světové a ba ani české literatury. Nicméně ráda ho mám. Otázkou teď je, jestli se mám ještě přepisovat s prvními kapitolami. Ony to teda potřebují jako sůl a i mně by se do toho docela chtělo. Ale bude to vůbec někdo číst? Má to smysl?

Několik vzájemně nesouvisejících zpráv.
Za prvé - nikdy nepijte divně barevný pití. Já osobně jsem to testovala na růžové a světle zelené a teda byl to průšvih obojí. Jazykově vzdělaným fanoušků Torchwoodu (kteří se nebojí trochy toho pwp), doporučuji povídku Rhapsody in green, která je skutečně ideálním kocovinovým čtivem.

Za druhé - máme tu vánoce. Přesněji řečeno Vánoční nadílku. Koukejte se hezky disciplinovaně přihlásit a napsat si Ježíškovi. Vždycky se může stát, že ten Ježíšek budu já.

Za třetí - pokud to náhodou nevíte, tak mám fanklub. Fanklub je naprosto úžasná věc. Ví, co jsem kdy napsala daleko lépe než já a tak. Až si říkám, že tak krásný fanklub si vůbec nezasloužím. Ale on si člověk většinu věcí nezaslouží.

Vážně je to tady. Vždycky mám dojem, že na to už nedojde, ale už podruhé to nakonec dobře dopadlo.
Co?
Fanklub už jistě tuší. Jo, fakt jsem vypustila do světa další kapitolu Znamení šneka.
Napřed se jmenovala Svitek, ale pak byla přejmenována na Pergamen. Znamení je vůbec pronásledováno prokletím měnících se názvů. Zajímalo by mě proč. Určitě to bude mít nějaký kosmický, metafyzický význam. Každopádně je vám teď předkládána jedinečná možnost přečíst si prokletou povídku:-)
Znalce mého díla varuji, technicky vzato je to crossover s Osikou.

( Upoutávka )

( Soundtrack )

To máte takhle spiritofdream napsala povídku Ještě jednou, která je jakože moje (ale myslím, že si ji můžete přečíst taky). A jak je můj chudák mozek Torchwoodem vygumovanej, dostal nápad. On to asi nebyl moc dobrej nápad. Navíc už je to zase srdcervoucí romantika. Ale co bych si to nenapsala, že? Takže tady je povídka pro Kleio (a myslete na to, že za to může ona).


Název: Poslední noc
Autor: Julie
Shrnutí: Umřel Jackovi v náručí a s pocitem, že něco udělal strašně špatně.
Varování: SPOILER pro Children of Earth!
Pár: Jack/Ianto
Přístupnost: od patnácti
Prohlášení: Ianto a Jack patří tobě, ale varuji tě, Russelle T. Davisi, šáhni na Zuzanu a zlomím ti hnátu!
Poznámka: Neprošlo beta-readem a na 99% jsem nezvládla čárky. Klidně mě v komentářích seřvěte, já to opravím.



( Poslední noc )

Tak jsem konečně viděla Adu. A vypadala přesně tak, jak jsem si myslela, což je mezi mými internetovými kamarádkami naprostý unikát.

( A jak to tedy vlastně bylo? )

Byla jsem včera kreativní a konečně jsem si splnila dávný sen. Ano, jsem majitelkou botiček tvarem (leč již ne barvou, ale člověk nemůže mít všechno) odpovídajícím botám slavného Doktora (Who, kdyby náhodou někdo nevěděl). Nicméně jestli si myslíte, že jsem si jen tak za drahý peníz koupila conversky, tak se krutě mýlíte. Kdepak. Koupila jsem si noname botky u Deichmana a za ušetřené finance jsem si pořídila barvičky.

( A takhle to dopadlo: )

Drazí přátelé a ctitelé komiksové umění,

dovoluji si vás upozornit na nový, báječný a barevný stripový seriál, který jsem já napsala (lépe řečeno - obě jsme to vymyslely a já to pak vyluštila ze svých poznámek) a nakreslila Aveva. Věnujte prosím svou ctěnou pozornost Záhadě francouzského koření! Jedná se o detektivní příběh s prvky bojového umění. Situován je do kouzelnické společnosti v Čechách zhruba na počátku dvacátého století.
Přeji příjemnou zábavu.

Bré dopoledne,

tak jsem vám včera byla na dně. Úplně. Okolo mě neprostupná temnota a chlad vkrádající se až do morku kostí.
Ehm... no jo, já vím, že mi na to neskočíte. Samozřejmě se jednalo o dno Slapské přehrady. A zbytek potápěčského povídání schovám, protože to jistě nikoho nezajímá.

( Potápěčské povídání )
Velkou výhodou výletu pod hladinu bylo, že jsem si trochu vyčistila hlavu od nánosů Torchwoodu, které se začínaly nebezpečně hromadit. Ono jen během tohohle víkendu jsem napsala asi 5 000 slov, a to je na nás minimalistické grafomany docela hodně. Chudák mozek se z toho začal docela zavařovat a myslím, že už trochu blbnul (ehm... hodně blbnul, jen počkejte, až uvidíte druhou kapitolu, je tam orientální hampejz!). Moje zlá beta betí, jak o život a díky bohu se náš vztah začíná vracet do normálu, protože včera už jsem jí opět oznámila, že ji zabiju, což je obvykle znakem toho, že má povídka byla podrobena konstruktivní a laskavé kritice.

Také jsem si dala úkol na měsíc srpen. Je to úkol jednoduchý - vyhlásím srpen měsícem komentářů, přesněji řečeno rozhodla jsem se, že tento měsíc napíšu ke všemu, co přečtu a budu k tomu mít co říct (zejména pokud se mi to bude líbit), komentář. Vypadá to jako drobnost, ale v  mém případě není. Čtu hromadu povídek a komentáře skoro nepíšu (přiznávám, že se trochu děsím angličtiny), což je ovšem přesně to, co coby autor nesnáším. A u koho jiného začít, než u sebe? Tak trochu mě k tomu inspiroval jistý článek objevený přes metafandom, který ve mně vzbudil špatné svědomí. Nechcete se někdo přidat a číst moje povídky?

Očividně jsem se z Torchwoodu naprosto definitivně zbláznila. Povídka, která původně nesla název "Atomicky přesné" (inspirace Tessinou přednáškou na FF) a posléze byla přejmenována na "Prostor mezi elementárními částicemi" začíná nabírat tvar. Málem jsem napsala PWP Owen/Iantova káva, nakonec jsem to zredukovala na preslash Owen/Nescafé, ale v průběhu redukce jsem se samozřejmě předávkovala kofeinem. Jediný problém je, že z romantického dojáku o oživení Ianta a jeho opětovném shledání s Jackem se mi pomalu a jistě stává povídka o Owenovi.
Každopádně Nifredil se nám vrátila z výletu a já si vzpomněla, že jí dlužím drabble. Původně chtěla Doktora a snídani. Technicky vzato to Doktor a snídaně je. Ehm... může být. Až na to, že je to o Iantovi. Pardon, já jsem spala asi tři hodiny někdy okolo osmé ráno. Drabble se pravděpodobně odehrává někdy okolo konce 4. řady Doktora, ale je zcela dokonale nespoileroidní.
( Snídaně )P. S. Nevíte někdo o hezkých Torchwoodových ikonkách?

Název: Setkání na začátku věčnosti
Autor: Julie
Přístupnost: do 12 let nepřístupné
Pár: Ianto/Jack
Fandom: Torchwood
Počet slov: 624
Varování: Smrt. A spoilery pro jistý díl DW a Children of Earth (3. řada TW), i když nejsou zas tak moc velké.
Shrnutí: Nervydrásající romatika a autorčin pokus o vyrovnání se s nevyhnutelným. Já vím, že to u mě už nikoho nepřekvapuje, ale povídka pojednává o smrti.
Prohlášení: Ianto ani Jack mi nepatří, ale nikdo nemůže zastavit fanfiction!
Poznámka: Ono to není zbetěný, ale Ave říkala, že je to publikovatelný, takže jí tímto za tuto radu děkuji (a vy víte, komu nadávat).

( Setkání na začátku věčnosti )

Letošní Festival fantazie byl nabyt mnoha dojmy. Poznala jsem nové lidi (většinou takové, které jsem už dlouho opravdu poznat chtěla) – za všechny jmenuji Rebelku a Keneu. Lituju snad jen toho, že jsem na ně neměla víc času.

( Pokračování... )

Tento příspěvek prosím berte jako nestydatou reklamu.
Po dvou letech (fakt nekecám) jsem díky chorobě, která mě postihla tento týden (chřipka zdraví karoupin )  dopsala Propast, třetí to kapitolu báječného epického díla Znamení šneka, které si chválí všech jeho šest čtenářů. Jedná se o dobrodružný příběh z prostředí Druidské školy vysoké magie v Budči, který se odehrává v první polovině 14. století. Jsou tam rytíři a kouzelníci a dle mého nejlepšího vědomí a svědomí by se měl líbit všem, kteří mají rádi SGA, Merlina, HP a mě.
Já vím, že je to trapné, ale reklama musí být.
Znamení šneka najdete buď v Kronice budečské (kam rozhodně směřujte své nadšené/znechucené komentáře) nebo na osikových stránkách, kde by sice měla být kvalitnějsí typografická úprava, ale zas nevím, jak moc to funguje, protože wz má docela stávkovací náladu. A abych nebyla za úplně sobeckou mrchu, upozorním vás, že v Kronice najdete i další díla od takových autorských es jako třeba Neviathiel nebo Aveva
Prostě a jednoduše - za pár let až bude Budeč slavná a holywoodští producenti budou škemrat, aby mohli podle našich povídek točit filmy, budete moct říct, že jste byli u toho! Neváhejte a přečtěte si již nyní... No jo, já vím, přeháním. Ale kde bychom my autoři bez vás čtenářů byli? 
Konec reklamního bloku (já vím, že tohohle budu ráno litovat).

ETD: Byla jsem varována, že je to vážně děsivé, takže se to možná bude líbit i lidem, co mají rádi Supernatural:-)

a taky šťastný nový rok!
and happy new year!

Včera jsem propadla dojmu, že potřebuju kabát. Něco v čem bych vypadala alespoň trošku jako dáma a netáhlo mi na záda. Naivně jsem se domnívala, že z podzimní deprese mě vytáhla zcela neplánovaná hospoda s Arengil, nicméně nakupování mě  spolehlivě vrátilo do stavu, kdy mi černá díra požírající planetu přijde jako veselá a optimistická představa.

( Zprava o depresivnim putovani za kabatem )

Na uklidněnou jsem si dneska objednala náušnice v internetovém  obchodě, který mi ukázala Ave. Asi bych se neměla uklidňovat nakupováním, co?

Ale jinak se mám dobře :-)
And congratulations to all people in USA and thanks to people who voted for Obama!

Dneska, moji milí, dneska je líp. Hlavně proto, že jsem si zhruba v pravé poledne odbyla obhajobu diplomky (líbila se) a to mě docela uklidnilo. Pořád mi ještě zbývá asi šedesát otázek do konce a bohužel jsou mezi nimi ty nejhorší špeky, ale zatím si udržuji optimismus. Asi hlavně proto, že se mi daří – na rozdíl od včerejška – vyhýbat se RL.

Nicméně jeden zásadní problém jsem zaznamenala – mozek zblblý soustavným se učením začíná sabotovat psaný text. Chtěla jsem se uklidňovat četbou ff, ale nějak to nejde. Taky vám to přijde tak nefér?

Jednoho krásného dne zkusím napsat příspěvek „Deset věcí, co dělat, když se máte učit.“ Co takhle třeba feministická videa na youtube?. Vyžadují znalost angličtiny, ale stojí za to. Moje oblíbené je o jogurtu:

P.S. Omlouvám se za včerejší výlev. Mně fakt hrabalo. Dokonce jsem odmítla milé a lákavé pozvání k Arengil, protože mi bylo úplně jasné, že nejsem ve stavu, kdy je vhodné mi podávat alkohol.

Do státnic zbývají tři dny. Jelikož bych tento zážitek ráda zaznamenala, rozhodla jsem se sem cosi napsat.

Tak například dnes dopoledne jsem se složila (fakt složila, nemohla jsem jíst, trochu jsem brečela a musela si dát panáka, aby to přešlo) kvůli úplný pitomosti. Kamarádka mi pak půl hodiny do ICQ musela vysvětlovat, že jsem jenom paranoidní (což jsem teda byla).

Na druhou stranu jsem zas propadla záchvatu nemístného dojetí nad dalším dílem Enterprise (jakože nejnovějšího Star Treku). Na Enterprise koukám coby na večerníček, abych si udržela alespoň nějaký kontakt s reálným světem (pro neznalé, je to sci-fi). Tenhle seriál má jednu velice špatnou vlastnost a tou je znělka. Zpívá se tam, že s vírou srdci dosáhnete úplně všeho blablabla. Mně se vám to začalo líbit. Přijde mi, že text v sobě ukrývá hluboká moudra a tak.

No nic. Ještě mi zbývá devatenáct otázek, než půjdu spát.

1. Píšu diplomku. Jsem na desáté straně a jestli z toho ještě dneska neudělám alespoň patnáct (což neudělám), začne mi téct do goretexek (mimochodem, tuhle jsem viděla goretexové sandály, chápe někdo smysl goretexových sandálů?). Prosím, držte mi palce.

2. Přežila jsem Festival fantazie i přes to, že jsem tam jela po té, co jsem shlédla 1. řadu Doktora Who a tam zrovna vrcholila čekací mánie na poslední díl čtvrté. Pár spoilerů jsem schytala (když oni na to ti lidé koukali úplně všude včetně místnosti HP, kde jsem se vyskytovala nejvíc), ale ještě to vcelku šlo.
Pokud někde zahlédnete Tess přednášet o psaní fanfiction, určitě na ni jděte, protože byla výborná (navzdory tomu, že jsem jí do toho soustavně bezostyšně kecala). Většinu času jsem se propadala pod lino a říkala si, že ty osnovy bych si fakt psát měla a s betama bych se neměla hádat a tak vůbec.
Zjistila jsem, že mám neobjasnitelnou fóbii ze Stargateáků.
Prvně jsem potkala dangerouss a spiritofdream a bylo to velice milé. Já se na ten Death Note asi fakt budu muset podívat.

3. Nějakým záhadným způsobem se mi mezi diplomku a podrazy ze strany mého organismu (díky kterému jsem stačila zmeškat sraz s my_matylda, což mě moc štve) povedlo vtěsnat zbytek Doktora a mám v hlavě tolik plot králíků, že asi začínám chápat pravý význam smrtícího králíčka v Monty Python a Svatý Grál. Mimochodem, dejte slasherce fandom s kanonickým párem a napíše vám gen:-). Alespoň pokud jsem to já.

4. Sosáci vyhlásili letní dobročinost. Koukejte se všichni zúčasnit. S trochou štěstí mi vyjde alespoň jeden z ďábelských plánů a taky něco napíšu. 

5. Napsala jsem Torchwoodové drabble. Kupodivu slashové. Nicméně velice mírně. Zvrhlé je úplně jiným způsobem. V hlavní roli Ianto.